Pískání na prsty fantazie - Meander.cz

Pískání na prsty fantazie

Ivan Matějka, Literární noviny, 14. 12. 2009

Mají malí čtenáři příležitost číst si sami o sobě, tedy o svých vrstevnících, žijících ve stejné realitě jako oni? Bibiana, hrdinka knihy Ivana Binara, takovou postavou je. I když to oproti většině dětí má ve všedním světě daleko těžší. Je upoutána na vozíček. A při dopravní nehodě, od které je postižena, přišla i o oba rodiče. Stará se o ni babička, která však často bývá dlouho pryč - je totiž rychlým poslem, messengerem. Na motocyklu značky Kawasaki rozváží zásilky, jejichž doručení nestrpí odkladu. To se pak Bibiana věnuje svým snům, v nichž ožívají scény z pohádek, které jí babička hrává v loutkovém divadle. Některé věci z pohádek však nemůže Bibiana pochopit. Třeba to, že Honza nejraději zahálí. "Má zdravé nohy a válí se na peci?" zlobí se. A když zůstane sama, vydá se - díky kouzelnému zapískání na prsty, jehož nacvičování jí dalo hodně zabrat - za Honzou do pohádky, aby mu napravila hlavu. Spojení se světem má přitom velmi moderní, telefonem, z něhož se babičce dají posílat sms.
Z dobře známé pohádky se ovšem vyklube velké dobrodružství, v němž se s Honzou ocitají v myší vsi, ve vlnách povodně, na palubě pirátského škuneru či na hoře Rebarboře, kde mlýn mele vítr na písek. Cílem je osvobození princezny, kterou Honzovi přisoudily sudičky. Za neuvěřitelnými příhodami není třeba podnikat výpravu do vzdálených a marketingově dobře podepřených Bradavic, fantaskní děje podupávají hned za humny naší reality. V tom mimozemském světě Bibianě nohy slouží dobře. A může být také prospěšná jiným, což je báječný pocit.

 


Zatím totiž se ostatní museli starat o ni. Malý čtenář se tak dozvídá, jaké to je, žít s postižením, mimo samozřejmost pohybu. Nenásilně je veden k tomu, že nejsme na světě všichni stejní, k pocitu sounáležitosti, pochopení a solidarity, k chápání pravého smyslu slova "statečnost", tak zprofanovaného supermany všech odstínů. 

Ivan Binar příběhem pro malé čtenáře debutoval (Knížka o tom, jak pan Bouda s cirkusem se světem loudá, 1969 - pro Hajaju ji načetl Miloš Kopecký), a pravidelně se na pole dětské literatury vrací (S kouzelníkem do světa, 1997; Kilo jablek pro krále, 2003). Z jeho knih pro malé dýchá nefalšovaná radost ze svobodného spřádání příběhů a příhod. Spíše dospělý čtenář - v roli předčitatele - si naplno vychutná jeho hru s jazykem, se slovy, či to, co v doslovu specialistka na dětskou literaturu Jana Čeňková nazývá "převracením folklórních látek". Binar tak ovšem nečiní samoúčelně, rozvíjí v tom tradici, která se vine od Karla Čapka a Josefa Lady. "Tento typ jazykového humoru má svá úskalí, mohl by působit značně výlučně a artistně, ale autor dovede vklouznout do dětského myšlení, které se neustále pohybuje na hranici skutečnosti a fantazie," píše Čeňková na Binarovu adresu. Malý čtenář, či posluchač, se spíše než finesami stylu a jazyka, kochá spádem a barvitostí děje, skrze nějž k němu nenásilně a bez mentorství proniká poselství o skutečných hodnotách života - o drobném štěstí, o síle překonávat překážky, o potřebě vztahů s ostatními lidmi, o potřebě snít a fantazírovat. V tom nemá Binarova kniha dnes téměř obdobu.
Nebyla by to ovšem kniha vydaná nakladatelstvím Meander, kdyby zajímavý text nepřicházel za čtenáři i pěkně vypraven formálně. Příjemný podlouhlý formát dává panoramatický prostor barevným ilustracím
Veroniky Podzimkové, které kombinují kresbu s fotografií.

***

Za neuvěřitelnými příhodami není třeba podnikat výpravu do vzdálených a marketingově dobře podepřených Bradavic. Podupávají přímo za našimi humny.

Ivan Binar: Bibiana píská na prsty
Meander 96 str., 268 Kč ISBN 978-80-86283-73-9