Velká cesta Malého pána - Meander.cz

Velká cesta Malého pána

Anna Vondřichová, A2, 4. 2. 2009

Napsat dobrou pohádku na známé téma je věc zapeklitá. Spisovatelka Lenka Uhlířová a výtvarník Jiří Stach vytvořili příběh, jehož konec je sice předvídatelný, ale není proto horším čtením. Velká cesta Malého pána využívá tradičního motivu pouti - na ní si hrdina uvědomí, kolik nešťastných lidí ho obklopuje, jak snadno jim lze pomoct a jak ho ti podivní cizinci přitahují. Malý pán hledá, co mu schází, což by ho nikdy nenapadlo, nebýt jednoho snu. Cestuje od Duté hlavy přes Muří nohu, Tosipiše až ke kapitánu Kořínkovi, a jako by ztrácel ze zřetele zájmy své, přináší právě jim to, co postrádají. Potěšení, jež zažívá, sdílí i čtenář.
Nejsme zvědavi na konec ani nečekáme překvapivé zvraty, ale vychutnáváme si každou hrdinovu zastávku, vtipné slovní výměny aktérů či líčení specifické atmosféry čarovných míst. Intenzita evokovaných dojmů je umocněna grafickým ztvárněním děje, postavy či prostory jsou portrétovány černobílou fotografií nebo originálními kolážemi.



Ty však nepředstavují fixní podobu věcí, figurují zde jako exemplář v muzeu, který poukazuje na to, že existují skutečnosti, o nichž nemáme ani ponětí, přesto jsou ve své jedinečnosti vzácné a zaslouží pozornost. Hrdina je neznámým okouzlen, a když je jednou pozná, už je neopustí, neb cítí zodpovědnost. Konec dobrý, všechno dobré.