Dětská knihovnička - Meander.cz

Dětská knihovnička

Lucie Česálková, Literárni noviny, 24. 11. 2008

Na fantazijních výmyslech je ostatně založena i Velká cesta Malého pána, kterou ve spolupráci s fotografem Jiřím Stachem napsala Lenka Uhlířová. Připomíná-li Laddugandy svým do dílčích okének rozděleným příběhem spíše komentovaný komiks, pak Velká cesta Malého pána je i přes své neméně osobité grafické pojetí knihou vypravenou přece jen tradičnějším způsobem. Tok textu, v tomto případě navíc skutečně příběhového, je pravidelně doprovázen fotografií a kresbu kombinujícími ilustracemi.
Na cestu do míst neobvyklých názvů, obývaných neobvyklými bytostmi, se Malý pán vydává kvůli neodbytnému pocitu, že mu něco schází. Neustále se opakující sen mu přitom jakoby naznačuje, že toto neznámé scházející se dá nalézt - nepřímo jej tak nabádá, ba láká, aby se to vypravil hledat. Jako každý na pohádkové zápletce založený a pohádkově laděný příběh, jehož vyvrcholením není jen zisk trůnu, princezny a půl království k tomu, ale jenž oplývá poněkud hlubší myšlenkou, je i Velká cesta Malého pána přes veškerou svou fantazijní svéhlavost především příběhem symbolickým. Stejně jako Malému pánovi schází něco, většinou však i něco konkrétního, také postavám, se kterými se na své pouti setká. Aby pomohl sám sobě, musí tedy nejprve pomoci i Duté hlavě, Suchému dřevákovi, knihovníku Listovalovi, Tosipišovi a dalším. Aby pak samozřejmě našel přesně to, co mu v osamělém životě v dutině malého vršku scházelo, a po velkém dobrodružství mu mohly dny zase příjemně plynout.

Oproti pečlivě promyšlené Velké cestě Malého pána je nová knížka Petra Nikla nazvaná důvtipně parohatě Jělěňovití vystavěna nikoli vyprávěnkově, spíše básnicky. I toto dílko vyzdvihuje autorovu odjakživa nejsilnější slabost pro živočichopisectví.

Se svými slovními hrátkami se Petr Nikl tentokrát noří do hlubokého lesa, a zatímco se prozpěvují písničky o všelijakých kozorožcích, o sobech, losech, antilopách či o luně a o lamě, číhá na jeleny. Své veršování nazývá lesní lyrikou, jež má ovšem pro Nikla typický, silně surreálný a nonsensový základ. Právě ten Niklovu básnivost vede lesními pěšinami a dovoluje mu spatřit, jak
"Dva parohy jdou noční tmou,
z těl jejich úzkou liánou
spřádá svit luny
pořád stále
stín snící
lesem
atd."


Právě takové básně psali by jeleni, kdyby uměli psát - snaží se autor čtenáře přesvědčit. A aby dokázal, že právě psaní je jednou z jeleních největších zálib, věnuje téměř celou druhou polovinu knihy sbírání sylogismů, které vystihují vztah jelenů a psaní, přičemž vycházejí z předpokladu, že jeleni píší parůžky. Podle Nikla tak například

"Někteří jeleni vůbec nepíší, jelikož mají tak obrovské parohy, že kdyby sklonili hlavu, už by ji nezvedli."
Jiní zase
"píšou dokolečka to samé, až se jim z toho zamotá hlava, a spadnou na bok."

Zamotat hlavu ostatně dokážou i zvukomalebné slovní hrátky a jazykolamy, které Nikl také zhudebňuje na přiloženém cédéčku. Jeho myslivecky zelená knížka se stříbrně vysázenými písmeny je tak komplexním maelströmem volnomyšlenkářství niklovského zvuku, obrazu i slova, který je s to do svých vln dunících básnivou mantrou vtáhnout i myšlení zcela nepoetické.

Lenka Uhlířová
Velká cesta Malého pána
Meander, Praha 2008, 56 stran, 268 Kč

Petr Nikl
Jělěňovití
Meander, Praha 2008, 60 stran, 398 Kč