Petr má medvěda nebo co? - Meander.cz

Petr má medvěda nebo co?

Daniela Iwashita, Lidové noviny, 12. 11. 2008

Čerstvý nositel Státní ceny za literaturu Ludvík Vaculík (1926) a loňský držitel Magnesie Litery Petr Nikl (1960) vytvořili každý po jedné knize pro děti. Obě se jmenují po zvířatech a obě vydalo nakladatelství Meander.
Produkce dvou malých nakladatelství Meander a Baobab se už stala synonymem pro hodnotné knihy pro děti - po stránce textové, výtvarné i grafické. Rizika jejich maximalistického podnikání se však v něčem liší. Baobab stále znovu objevuje: uvádí u nás převážně neznámá jména zahraničních či mladých českých tvůrců a výtvarníků. Meander produkuje vesměs knihy autorů již zavedených (přičemž dlužno říci, že Petra Nikla jako autora knih pro děti "zavedl" právě Meander), které předchází již chvalná pověst i díky tvorbě pro dospělé. Nyní Meander vydal dvě velice odlišné knihy, které však mají společného i něco víc než nakladatele.



Krátký text Ludvíka Vaculíka Petr má medvěda nebo co s obrazy Ivy Ouhrabkové vypráví o chlapci Petrovi, který ještě ani neumí číst. Když mu dědeček přiveze místo slibovaného medvěda plyšáka za sto šedesát korun, Petr mu ho prodá zpátky za šestnáct a za stržené peníze jde koupit skutečného medvěda do obchodu. Ovšem za málo peněz malý medvěd. Dále sledujeme, jak medvídek roste a prospívá a jak ho Petr veze vlakem za dědou...
Vtip knihy je jednoduchý: nikdo se tu nechová podle předpokládaných rolí - medvěd jí zeleninu, Petr nejede ukázat dědovi medvěda, ale medvědovi dědu, děda zas chvílemi zlobí a je za to jemně potrestán medvědem. Totožnost tohoto tvora až do konce zůstává tajemstvím i díky ilustracím, které při vší výraznosti a neabstraktnosti připouštějí "medvědí" i jinou verzi příběhu.

Prostotou i zřetelností vět či obrazů kniha osloví i předškolní děti (ostatně v kapse knihy najdou CD, na němž autor text čte). Čtenář tu dostává prostor pro vlastní představivost a zároveň podnět pro hovory, případně spory s rodiči.

 

 

Rozvětvené hlavy

Pod plátěnými zelenými deskami se stříbrným nápisem Petr Nikl Jělěňovití vystupují z temněmodrých stránek knihy šedá písmena, verše a siluety lesních tvorů, převážně rohatých. Na konci čeká ještě CD s autorovými zpěvy, cvrlikáním a brnkáním.
Není tahle výtvarně-hudebněslovní věc jen jakýsi umělecký koncept - tedy okázalý, lidskou hlavou vymyšlený naschvál? Není. Při klidném čtení, pozorování a poslouchání všech těch pakoní, rohatých tuleňů a jiných "rozvětvených hlav" před námi neroste obraz geniálního autora a jeho úžasné fantazie. Rozličné patvary, pazvuky a parohy, které tu rozložil a zase složil, postupně ustupují stranou. Podstatou je i zde prostá a nesamozřejmá skutečnost: jelen, tiše čekající zvíře, z jehož hlavy vyrůstají dva stromy - ne hříčka, ale tajemství přírody.
Niklova lyrická knížka asi nezavdá příčinu k vášnivým rozhovorům mezi dětmi a rodiči a není to ani objekt na hraní jako předchozí Záhádky - hodí se mnohem víc k osamělému pohroužení a objevování. Na rozdíl od Vaculíkova Medvěda nenapíná zápletkou, neprovokuje záměnou rolí a nedotýká se vztahů mezi lidmi - spíš sama vyjadřuje údiv z přírody a jejích proměn, údiv ze slov a v aforismech druhé části i údiv z lidského počínání.


Někteří jeleni píší nečitelně,
protože nad tím příliš vrtí hlavou.


(...)

Ludvík Vaculík
Petr má medvěda nebo co
Meander, Praha 2008, 60 stran + CD

Petr Nikl
Jělěňovití
Meander, Praha 2008, 60 stran + CD