Na topolu v Hruškovicích - Meander.cz

Na topolu v Hruškovicích

Daniela Iwashita, Lidové noviny, 19. 5. 2007


Nemám křídla - nemůžu létat
Nemám nohy - nemůžu běhat
Ale můžu se plazit k hnízdu černého ptáčka
A můžu sežrat jeho kropenatá vajíčka, ha ha
A můžu sežrat jeho kropenatá vajíčka.

 


Pokud nevíme, kdo si to takhle prozpěvuje, podobá se jeho písnička lidové hádance. A pokud by se v následujícím dialogu neprozradilo, kdo je kdo, podobal by se slovním výměnám pana Načeradce s paní Načeradcovou: „Co je s tebou, Amélie?“ zeptal se. „Nevypadáš dobře. Nepřejedla ses zase, že ne?“ „Jak jen můžeš být takový hrubec a necita?“ pustila se do něj paní Vránová. „Já tu pro tebe dřu do roztrhání těla: když náhodou nepracuju, tak kladu vejce - jedno čerstvé vajíčko každý den, kromě nedělí, ovšem, a státních svátků - dvě stě devadesát sedm vajec ročně, a jediné vráňátko se mi ještě nevylíhlo. A ty se mě zeptáš, jestli jsem se nepřejedla... Když pomyslím na toho strašlivého hada, celá se třesu.“ „Hada?“ podivil se pan Vrána. „Jakého hada?“
Jak si s bezdětností a pojídačem vajíček manželé Vránovi poradili, netřeba prozrazovat. Překladatelka Ivana Pecháčková a malíř Jiří Sopko udělali dobře, když po 40 letech od anglického vydání tuto moderní pohádku představili českým dětem. Její hodnota netkví jen v působivé historii ztráty a nálezu rukopisu. Ani v tom, že jde o jedinou knihu pro děti od myslitele, prozaika, básníka a esejisty Aldouse Huxleyho (1894-1963).
Není to relikvie pro rodiče-intelektuály, ale jednoduchý, lapidární, vtipný a hezky ilustrovaný příběh, který se asi někde odehrává i dnes: a nejen v hnízdě na topolu v Hruškovicích.