NOVÝ POKUS O POHÁDKU NARUBY - Meander.cz

NOVÝ POKUS O POHÁDKU NARUBY

Antonín Šimůnek, 8. 12. 2007, Lidové noviny


Být hodný neznamená být dobrý a být zlobivý neznamená být špatný. To je téma literární prvotiny Alexandry Vokurkové (* 1966), kterou vydalo s barevnými litografiemi Pavla Kadlece nakladatelství (Meander) v „umělecké edici“ Modrý slon.


Knížka pro předškoláky a nejmladší školáky obsahuje tři autorské pohádky. Spojuje je prostředí sídliště, postavy čertů, andělů i obyčejných dětí, a především aktuální téma. Autorce se podařilo pojmout je tak, že etický smysl z příběhů netrčí, rozhodně se nespokojila s povrchním didaktickým poučováním.
Bohužel ale zdařilé nápady (jako postava policajta Oldy, který je tak hodný, že napáchá víc škody než užitku) oslabuje nedostatek vynalézavosti při jejich rozvíjení. Principy a situace zůstávají „nevytěžené“ (autorka třeba na dvou místech vtipně popisuje „rozmnožování“ čertů a andělů, ale s nápadem dál nepracuje). Příběhy pak působí chaoticky, chybí jim jasná dějová linka, gradace, vyskytují se v nich nemotivované odbočky a zvraty.
Podobné je to s komikou knížky. Autorka staví své pohádky na principu pohádek naruby: objevují se v nich hodní čerti nebo andělé, kteří chtějí zlobit. Humor pohádek vychází především z konfrontace pohádkových postav čertů a andělů se současnou všednodenní realitou. Jenže tento princip opět svádí k prvoplánovosti. Otřepaně působí například nápad, že andělům zadává práci nebeská agentura. A podobně lacině vyznívají i prvky slovního humoru, který vrcholí tím, že kluk Ferda anděla Antracita oslovuje Vitacite.