O KROK BLÍŽ KE KONCI SVĚTA - Meander.cz

O KROK BLÍŽ KE KONCI SVĚTA

Jan H. Vitvar, Respekt, 5. 2. 2007


František Skála je tak jako jeho dekadentní předchůdci fascinováni tajemným životem v zšeřelých hvozdech, kde se pod stromy prohánějí duchové a podezřelé bytosti z mechu a kapradí. „Jsme sami v těchto svatých místech,/ jen ježek šustí břečťanem,/ já vím to dávno zcela jistě,/ věčně že spolu s vámi zůstanem,“ píše v Kalotách Jirek Zlobin-Levi Ostrowid. Pro jeho kolegu Škábu, respektive Skálu se tento svět skrytý očím běžného smrtelníka stal nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Potvrzuje to i jeho nedávno vydaná knížka pro děti Jak Cílek Lídu našel.
Cílek je drobný chlapík, kterého škarohlídi vypudili z nory, a proto hledá, kde by mu sluníčko svítilo do postele. Pod třešní si postaví domeček z klacíků, kochá se východem slunce, prochází se po lese a náhodou narazí na tetu Lídu, stvoření z mechových bobulí, které umí uzdravovat a k němuž se může v budoucnu vracet, aby nebyl na tom širém světě úplně sám.

Cílek je šťastný, postaví se na prašivku, rozhoupe ji a zpívá si poněkud psychedelickou houbovou písničku, „houbí, houbí písničku zelenobílou, houbí, houbí prstýnek na noze s dírou“.
Skála příběh ilustruje fotografiemi. Podoba Cílka vychází z autorových proslulých přírodních sošek, které před patnácti lety vytvořil při pobytu ve Spojených státech, kam odjel za odměnu jako laureát Ceny Jindřicha Chalupeckého: hlavička je vyrobená z mořské řasy, která jí dodává roztomilý a zároveň poněkud děsivý výraz. Ve snímcích pak Skála využívá efektní optické triky jako pohled z vnitřku Cílkova domku do prosluněného lesa či záběr na lesní ruch přes jeho rozostřené rameno.
„Každý má svět velký podle toho, jak velký je sám,“ mudruje Cílek, když kráčí lesem, aby nakonec došel tam, kde túru začal. V tom se jeho výšlap podobá Skálovu komiksu Velké putování Vlase a Brady. Tak jako oni putuje Cílek nevědomky v kruhu, aby zjistil, že veškerý půvab světa spočívá v tom získat si takové přátele, se kterými vám nebude smutno. Kteří vám pomůžou se vyrovnat i s pohledem na odpornou hromádku z bodlin a čelisti malého ježečka, kterou vám do cesty vyvrhnul nějaký špatně trávící dravec.
V poselství Cílkova příběhu by se dal najít i smysl B. K. S.: sežeňte si kamarády, se kterými vám bude fajn, a pojmenujte se třeba Bude konec světa. Pak vám bude jedno, kdy skutečně přijde.

Kaloty, Společnost pro Revolver Revue, 113 stran;
František Skála: Jak Cílek Lídu našel, Meander, 72 stran.