PRAVDIVÁ POHÁDKA O VRÁNÁCH Z HRUŠKOVICÍCH - Meander.cz

PRAVDIVÁ POHÁDKA O VRÁNÁCH Z HRUŠKOVICÍCH

Jakub Patočka, Literární noviny 18. 12. 2006 (část)

Pohádka je literární a filozofický žánr, který se zabývá skutečným světem, jaký byl nebyl a bude nebude, zkrátka světem, po němž snad každý hluboko uvnitř touží, tak čionak k němu směřuje, ale zatím se mu ho nějak nezdařilo se vším všudy zosnovat. Zajímavé je, že i společenské systémy, které ke své sebepropagaci zužitkovaly prakticky všechny součásti života, před pohádkou se pokorně zastavily a nechaly v ní srozumitelné dobro vítězit nad srozumitelným zlem.
Pohádky, v nichž vítězí jako dobro vypočítané kolektivistické dogma, anebo tržní principy, se nepíší, nejspíše proto, že dítě, jež vidí věci nekomplikovaně a přímo, by podvod rozpoznalo se suverenitou, kterou mu dospělí musejí prozatím závidět. Pohádky jsou pravdivé.
K mým oblíbeným knihám v dětství patřil poučný a důmyslný příběh o čertovi a kočce, který napsal jakýsi James Joyce, jehož o něco méně podstatný spisek Odysseus bych bez této inspirace asi nikdy neměl chuť vzít do ruky. Snad lze doufat, že Vrány z Hruškovic (Meander, Praha 2006), jsou přesně takovou knížkou, o které se asi říkává, že je sličná a která bud v citlivém věku inspirovat své dnešní dětské čtenáře k četbě Konce civilizace neboli Brave New World.


Aldous Huxley napsal vyprávění o manželech Vránových, kteří za pomoci kamaráda Sováka vyzrají na hada, jenž jim žere vejce, pro svou neteř Olivii v roce 1944. Jedná se tudíž o více méně přesný návod postupu pro odbojáře. Pan Vrána, kterého mírně hysterická paní Vránová nutí jít si to rozdat s hadem do jeho brlohu, raději nechá hada sežrat dvě hliněná vejce, která mu s kamarádem Sovákem s odbojářskou lstivostí společnými silami přichystají. Toť se ví, hadovi jeho radost, že paní Vránová snesla výjimečně vejce hned dvě, nevydrží dlouho.
Máte-li doma druháka, třeťáka či čtvrťáka, myslím, že se nemůže z takové knihy neradovat.