PETR NIKL - LINGVISTICKÉ POHÁDKY - Meander.cz

PETR NIKL - LINGVISTICKÉ POHÁDKY

Radim Kopáč, Portál české literatury, 11/2006

Všeuměl Petr Nikl, dítě, jehož hravost a osobitá fantazie asi nikdy nedorostou šatům dospělého, vydal další plod své všetečné tvorby: sličnou knížku s poněkud vědeckým titulem Lingvistické pohádky. Soubor dvaadvaceti „jazykových kotrmelců“ vznikl v roce 1994 a v produkci nakladatelství Meander navazuje na podobně koncipované autorské knížky Pohádka o Rybitince (2001) a O Rybabě a Mořské duši (2002), v nichž se texty snoubí s kresbou – v tomto případě s magicky dýchajícími srostlicemi zvířecích motivů, vyvedenými v tlumených, vtahujících barvách.



Niklovy aktivity na polích hudby, výtvarného umění, divadla či literatury propojuje cit pro nesmysl a divno, stejně jako pro rozkoš ze hry na každý způsob. V Lingvistických pohádkách se autorovi stala odrazovým můstkem oblíbená abeceda, do jejíhož pořádku se rozhodl zasít chaos – ale chaos konstruktivní a radostný. Své příběhy zabydlel podivnými tvory, jako jsou ptakohlav, lenorep, xirafa, pernatý mlok, zebr, ežovka či feštěrka, a nechal je jednou v próze, jindy ve verších metat salta napříč rytmem, rýmem, fonetickými i vizuálními možnostmi textů.
Fantastické hrátky s jazykem sice připomenou Carrollovu Alenku i Morgensternovy groteskní básně, stejně jako v kresbách zaslechneme echa koláží Maxe Ernsta, ale fantazie, jež knížkou od počátku do konce běží na plné obrátky, je osobitá a bezvýhradně svá.
Snad jediný problém „jazykových bajek“ Petra Nikla spatřuji v tom, že děti jim asi ne vždy porozumí: byť je publikace určena těm „trochu starším, ale ne zas tak moc starým“, obraty jako „mokvavě dál líže mlhu smrž“ nebo „mdle venčí kůj somot“ dávají zabrat i dospělému čtenáři. – Anebo soudím Niklovu úchvatnou Lingvázii očima příliš dospělýma?