PAVEL BRYCZ - KOUZELNÝ SVĚT GABRIELY - Meander.cz

PAVEL BRYCZ - KOUZELNÝ SVĚT GABRIELY

Radim Kopáč, Portál české literatury, 11/2006

„Pavel Brycz pozval děti na loď, která pod plachtami fantazie pluje k úžasnému cíli – k porozumění. Kdo porozumí, může být přítel. Kdo je přítel, neničí,“ píše se na obálce novinky Pavla Brycze (1968) Kouzelný svět Gabriely. Ačkoliv anotace nakladatelství Meander, které titul vydalo, spíš naláká čtenáře se slabostí pro Jarryho nebo Viana, jde o titul pro děti: o deset veselých příběhů navlečených na objev, který titulní Gabriela učinila o svých desátých narozeninách. Když nikdo z kamarádů nepřišel na oslavu a ona zůstala uprostřed svého pokoje sama, přiblížil se k ní svět věcí – a Gabriela začala rozumět jeho řeči.





Jde sice o fantaskní motiv, z něhož před Bryczem bohatě těžila jak literatura, tak kinematografie, ale série nynějších variací, doprovozených ilustracemi Šárky Zikové, má nápad i vtip, a ještě stihne občas spiklenecky pomrknout na dospělého čtenáře – to když se textem mihnou ironické odkazy na současnou pop kulturu („ordinace v hřbitovní zahradě“), anebo regulérní hororová vsuvka s „krvavým vládcem noci“ v hlavní roli.
Gabriela je ze svého objevu samozřejmě nadšena; i když se zpočátku trochu leká, že slyší hlasy, i když se strachuje, co tomu řeknou její rodiče. Ale záhy se naučí se svojí magickou schopností žít, začne si jí vážit – a to už se k ní příhody slétají jedna za druhou: Gabriela s pomocí bílého kapesníčku vypátrá zloděje; Gabriela vyslechne strašidelný příběh polévkové mísy po prababičce a přijde na chuť „poblivce“ česnečce; Gabriela jde s tatínkem na fotbalový zápas a zabrání korupci; Gabriela vyslechne zpěv desítky tisíc let staré keramiky na dně Máchova jezera a objeví poklad; Gabriela si vyjede na výlet za Slunečňany a spolkne oheň; Gabriela se v dalekém Monte Carlu stane obětí únosu vychytralé a bezcitné mafie, ale pán, co snědl svůj vlastní klobouk, ji zachrání… A když skončí poslední, desátý příběh, je Gabriele jedenáct let a těší se, „co hezkého ji asi jako jedenáctiletou slečnu v životě potká“. Snad jen kdyby Pavel Brycz uvolnil občasnou topornost svých dialogů („Ale jdi, tatínku, že tě pusa nebolí…“, „Copak mi chcete, milí rodičové?“) a nepletl si Magica Johnsona s Michaelem Jordanem – jinak té knížce není co vytknout. Tedy z pohledu dospělého čtenáře…