Pohádková adopce - Meander.cz

Pohádková adopce

Helena Vyplelová

Jméno spisovatele Jiřího Stránského se nám vybaví především v souvislosti s televizními adaptacemi jeho próz, jako je například seriál Zdivočelá země o životě v poválečném pohraničí nebo film z prostředí jáchymovské věznice Bumerang. Poměrně novým žánrem v autorově tvorbě je dětská literatura. Tři dětské knihy, které dosud vydal (pokaždé s kresbami či dřevoryty Matěje Formana), spojuje stejný způsob vzniku: původní podobou děl (Povídačky pro moje slunce, Povídačky pro Klárku) se nám vybaví především v souvislosti s televizními adaptacemi jeho próz, jako je například seriál Zdivočelá země o životě v poválečném pohraničí nebo film z prostředí jáchymovské věznice Bumerang. Poměrně novým žánrem v autorově tvorbě je dětská literatura. Tři dětské knihy, které dosud vydal (pokaždé s kresbami či dřevoryty byly dopisy, které Stránský posílal svým dětem (dceři Klárce a synu Ivanovi) z vězení. Prozatím posledním textem, který takto (po třiceti letech odkladu) vznikl, je kniha Perlorodky s podtitulem román pro kluky (a trochu i pro holky).


Prvotním účelem Perlorodek, jak v předmluvě píše sám autor, bylo, “aby mu [synu Ivanovi] pomáhal být jediným chlapem v rodině a zároveň se utkávat s pubertou” (s. 7). Podle tohoto tvrzení by tedy měl román mít charakter jakéhosi návodu, jak se orientovat v ambivalentním světě reálného socialismu sedmdesátých let. Tento předpoklad je naplněn především v rovině postav, které jsou, jak je příznačné pro většinu pohádkových světů, zřetelně rozděleny na kladné a záporné: na jedné (správné) straně stojí starý mládenec Vojtěch Rampach, který se rozhodne ujmout sirotků Ivana a jeho sestry Ingy a “vyrvat je ze spárů” státního aparátu, jenž mu samozřejmě do cesty staví nejrůznější překážky – to je také v podstatě základ románové zápletky.

Totalitní zlo (záporná strana) je zosobněno kupodivu pouze v jediné protagonistce, a to ředitelce dětského domova Jakubcové; další plejáda postav je až neuvěřitelně charakterní a šlechetná – od Vojtěchovy matky Rampachové řečené babi, okresního velitele VB Honzy Vitoucha, sudího Ondřeje, přes ředitele dětského domova ve Večtinách, přezdívaného Bobr, a zdejšího zahradníka Kuliše až po členy pražského skautského oddílu (“dospěláky” Akelu a Gazelu, Balvana, Manku, Sima a jejich děti).Kladní hrdinové pro osvojení dvou sirotků podnikají sérii až nadpřirozených úkonů, které vrcholí sňatkem dvou v podstatě neznámých osob – Vojtěch se ožení s vychovatelkou malé Ingy Kristýnou. Prezentace skautských ideálů, které jsou průvodním motivem celé knihy – přátelství a obětování se pro druhého, je tak uvedeno do praxe. Pro klid romantických povah: Sňatek nakonec není ryze účelový, stejně jako ve filmu na podobné téma Zelená karta, dochází potom k pozvolnému sbližování partnerů. Peripetie kolem osvojovaní malého Ivana a jeho mladší sestry Ingy spěje k hromadnému happyendu.
Téma střetu jedince (potažmo úzkého kolektivu) se státní byrokracií vnáší do příběhu (stejně jako je tomu ve Stránského tvorbě pro dospělé) politický podtext. Pomocí nenápadných invektiv proti tehdejší vládnoucí moci (“Babi Ingy tiše řekla, že ji odtud dostaneme, a Ivana si taky nechá, i kdyby kvůli tomu měla jít až za prezidentem, i když je to takovej vůl”, s. 106), je jasně vyjádřeno, jakou pozici zaujímá autor (t. č. sedí v komunistickém vězení), a tím pádem i jakou pozici by měl zaujmout čtenář.
A v tom vidím zásadní problém knihy. Tematizování politické situace sedmdesátých let totiž určuje póly hodnotového spektra fikčního světa příběhu a odsunuje na okraj – pro dětského čtenáře myslím zábavnější – líčení chlapeckých dobrodružství, která vypravěč Ivan zažívá ve společenství skautů (v klubovně, na táboře, u ohníčku s kytarou). Nabízí se proto otázka, do jaké míry osloví pozvolné líčení právního sporu Vojtěch Rampach & spol. (skauti) kontra totalitní stát dnešního dětského čtenáře, který je odkojen dějově překypujícími a hodnotově relativizovanými romány jako je například série Harry Potterů.

Jiří Stránský: Perlorodky
Ilustroval Matěj Forman
Meander, Praha 2005