Potkal pižďuch pižďucha - Meander.cz

Potkal pižďuch pižďucha

Jiří Poláček, Ladění 3/2003

Karel Čapek kdysi vydal tří svazkový soubor nazvaný Nůše pohádek (1918-1920), do nějž zařadil příspěvky mnoha autorů velmi rozličné ražby. Po šedesáti letech na něj navázal Ivan Klíma, a to svazkem Uzel pohádek, který poprvé vyšel roku 1978 v Mnichově a v roce 1991 i u nás. Mezi jeho dvanácti přispěvovateli byl též Václav Havel, jehož text s názvem Pižduchové nyní vydalo samostatně nakladatelství Meander (Praha 2003, ilustrace Jiří Sopko, doslov Ivan Klíma). 
V krátké předmluvě autor vyjadřuje obavu, zda děti budou jeho povídání rozumět. Je to zcela na místě. Následujících pět kapitol totiž klade na dětského čtenáře nemalé nároky a lecčemus z nich věru těžko porozumí. Jejich hrdiny jsou bytosti zvané pižďuchové. První kapitolka je jakousi jazykovou hříčkou, v jejímž závěru autor děti varuje, aby si nenatloukly hlavu, neboť pak by se z nich mohli stát pižďuchové. Toto varování napovídá, že jde o bytosti nenormální, ba přímo – řečeno oblíbeným frazeologismem – padlé na hlavu.
Kam svým nepřímým poukazem na abnormalitu pižďuchů Havel míří, ukazuje druhá část. Tři pižďuchové se v ní snaží odstranit toho, kdo se povyšuje nad ostatní, ale po moudrých maminkovských radách to neudělají. Ocitají se tak v začarovaném kruhu, který je odrazem absurdity totalitního režimu, leč má i obecnou výpovědní hodnotu. Další text je vzhledem k někdejšímu totalitnímu systému ještě adresnější. Autor v něm ukazuje, jak v tomto sytému fungoval telefon:
,,telefonem pižďuch všechno řídí a telefonem je sám řízen, telefonem radí a telefonem přijímá rady telefonem pomáhá jiným pižďuchům a telefonem pomáhají jiní pižďuchové jemu...“
Zbylé dvě kapitoly kritizují konzumní životní styl a frázovitou mezilidskou komunikaci:
,,Potkal první pižďuch druhého pižďucha a řekl: Ahoj! Druhý pižďuch řekl: Ahoj! Chvíli mlčeli, pak se první pižďuch zeptal: Jak se máš? Druhý pižďuch odpověděl: Ale to víš!“

 

 


Ivan Klíma v doslovu malám čtenářům přibližuje Václava Havla a zmíněný Uzel pohádek, přičemž zčásti cituje původní text. Představuje také malíře Jiřího Sopka, jehož ilustrace v knize zabírají osm stran. Pižďuchové jsou v nich ztvárněni jako různobarevné lidské figurky loutkovitého vzezření, vybavené úřednickými klotovými rukávy. Pokud běží o vaznu těchto ilustrací s Havlovými příběhy, někdy jsou takříkajíc doslovné, často však mají obrazný charakter.
Svébytné vyprávění má zásluhou Laury Conwayové a Ivany Pecháčkové rovněž anglickou verzi. Nakladatelství Meander tak svoji edici Modrý slon, známou díky knížkám Petra Nikla či Jiřího Stránského, rozšířilo o reprezentativní publikaci, s níž může vyrazit do světa.

Pižďuchové: Václav Havel
Ilustrace: Jiří Sopko
Meander 2003