Petr Nikl: Žlutí lvi - Meander.cz

Petr Nikl: Žlutí lvi

Vždycky mě lákal hustý les za kopcem. Smrkový. Večer ty zvuky!
Říkali mi, abych tam nechodil. Že prý tam žijí žlutí lvi. Žlutí.
Každý měsíc je naši lovci pobíjeli, neboť bylo známo, že se živí srnami a možná i lidmi.
Lovci vyjížděli vždy v podvečer ve dnech kolem úplňku na svých rychlých koních a šavlemi divoce máchali nad hlavami.
Úplněk lákal lvy z lesa.
Po úspěšném lovu jich mnoho bylo vidět mrtvých pod vysokými smrky, a ženy lovců se pak honosily hřejivými límci z hřívy.
Někdy se však lovci vraceli s nepořízenou, aniž by lvy jen zahlédli.
Nikdo nevěděl, odkud žlutí lvi přicházejí a kde spí.

 

Už ani nevím, jak jsem se ocitl v lese, byl jsem tehdy posedlý bedlami.
Byly všude a jejich bílé klobouky mě vedly stále hloub a hloub, až se náhle začalo stmívat. V teplém podvečeru jsem se snažil najít cestu do vesnice, ale čím víc jsem hledal, tím hlouběji jsem se do lesa nořil.
Unaven, s plnou náručí bedel, jsem usedl pod jeden z tlustých kmenů a usnul.