Rozhovor s Lucií Lomovou - Meander.cz

Rozhovor s Lucií Lomovou

Kdo vám četl, když jste byli děti? A co?
Asi mi četli rodiče i prarodiče, ale pamatuju si vlastně jen na Špity, špity bábu, kterou jsme si ale taky spíš říkali zpaměti, jak byla oblíbená.
Mně většinou vyprávěli – hlavně tatínek,který vymýšlel pohádky a všelijaké legrační příhody o dětech, to bylo lepší než jakékoli předčítání, člověk mohl sledovat, jak se ten příběh rodí, jak to vzniká, případně do něj i zasahovat. Taky dědeček mi vyprávěl pohádky, tam už to bylo tematicky chudší (i když pěkné), protože to bylo vždycky o Honzovi Dolejším a Honzovi Hořejším a jak se všelijak trumfovali. No a jedna z babiček pak měla vlastní pohádku jedinou, krátkou, jak šel zajíček Ušáček na zelí a málem ho tam zastřelil myslivec. Cokoli jiného vyprávět odmítala, nevím, proč.
Tak to jsou ty mé pra-zdroje.

Kterého z těchto hrdinů jste v dětství nejvíce obdivovali, případně jste se s ním ztotožňovali?
A/ Ferda Mravenec
B/ Robinson Crusoe
C/ Alenka z Říše divů
Ferdu. Vyložený sympaťák.

Máte nějaký svůj vzor ještě dnes?
(nemusí to být postava z knihy, spíš spisovatel, výtvarník, nebo jiná osobnost)
Vzory se mění a kupí, ale rezignuju na to se jim vyrovnávat...

Kdy jste si napsali (ilustrovali) svou první knížku? Existuje kniha, kterou byste moc rádi ilustrovali?
První knížku jsem si napsala a ilustrovala v jedenácti letech, jmenovala se Opice. Bylo to nějaké dobrodružství z pralesa, kde se hlavní hrdina jmenoval Wertz. Na to jméno jsem byla pyšná, protože jsem ho vymyslela z písmen, které jdou na klávesnici pěkně za sebou (koukněte se), a tudíž spisovatel – umělec ušetří spoustu času...

Nutíte své potomky, aby četli kvalitní knížky uznávaných autorů?
Snažím se občas nenápadně podsouvat, což se někdy daří, jindy ne. Děti mě ale nutí revidovat názory na to, co je „věčná kvalita“, třeba právě takový Ferda Mravenec je nikdy moc nebavil.

Zkusili byste definovat brak v literatuře? Jak zhoubný vliv na skomírající dětskou fantazii a vkus podle vás může mít?
To se ptáte té pravé! Je to sice k nevíře, ale stále ještě žijí lidé, kteří si myslí, že komiks jako takový je nevyhnutelně brakem. Což je pochopitelně podobné moudro, jako že každý film je brakem atd. Myslím, že definovat to možné není. To by musel nejdřív někdo říct, co je to Umění, a na tom se, pokud vím a zaplaťpámbů, lidi ještě neshodli.

Ve mně braková literatura vzbuzovala v dětství stejně silné emoce, jako knížky z dnešního pohledu kvalitnější a nijak nelituju toho, že jsem tím prošla. Myslím, že v určité fázi vývoje člověku prostě brak přestane stačit, to ale neznamená, že by měl bránit v jeho konzumaci těm, kterým vystačí po celý život, ne?

Víte, že slova číst a čest mají stejný etymologický základ? Zkuste vymyslet nějaký důvod, proč.
Nejspíš to souvisí s tou původní mravoličně-výchovnou funkcí psaného slova u nás. Ale ono slovo „čest“ taky asi prošlo určitým vývojem...

Jste schopni dočíst i špatnou knihu?
Kdysi ano, to jsem si myslela, že chyba je na mé straně, že se jen nedokážu pořádně začíst. Mým rekordem ve čtení knihy, která mě nebaví (nemusí být ovšem „špatná“) jsou Dělníci moře Viktora Huga, kde se na prvních padesáti (!) stranách popisuje mořský příboj.
Dneska už si takové násilí nedělám.

Proč je podle vás v dětské knize tak důležitá ilustrace?

Protože děti knížka s obrázky mnohem víc zaujme, hlavně ty, co ještě samy neumějí číst. Zatímco jim někdo čte, mohou si prohlížet obrázky a pak si nad nimi samy obsah připomínat. Ilustrace taky samozřejmě mohou textu přidat nový rozměr, ale nějaké hnusné mohou čtenáře taky pěkně odradit.

Chodíte na besedy s dětmi a jste zvědaví na ohlasy čtenářů na knihu jako celek?

Párkrát jsem byla a moc se mi to líbí, protože děti jsou bezprostřední a vstřícné. Na ohlasy jsem samozřejmě zvědavá taky, ale myslím si, že až na velmi, velmi vzácné výjimky, kdy je kritika tzv.“konstruktivní“ a chytrá, autor potřebuje hlavně chválit, protože sám ví o slabinách svého díla nejvíc.

Jak vidíte budoucnost knihy v konkurenci současných i budoucích (jistě velmi revolučních médií) za 50, za 100 let?
Padesát let není tak dlouhá doba. A za sto? To se obávám, že budeme (budete - budou) mít horší problémy. Ale asi se ještě posílí ty tendence, co už tady jsou. Média se díky novým technologiím budou víc propojovat a lidé ještě víc zpohodlní, aby už vůbec nemuseli vytáhnout paty z domu. Aby tu samotu a jednostrannost vyvážili, budou si pak kupovat třeba různé kurzy kamarádění, pohybu, kurzy aktivace fantazie, emoční inteligence, budou se sjíždět na semináře flirtování nebo umění přátelského rozhovoru. A aby na to vše měli, budou nadále zefektivňovat svou pracovní výkonnost dalšími vynálezy, zjednodušujícími komunikaci... A někde v koutě si někdo třeba bude stále ještě něco číst.