Rozhovor s Jiřím Stránským - Meander.cz

Rozhovor s Jiřím Stránským

Kdo vám četl, když jste byli děti? A co?
Četly mi: maminka, babička, chůva, dokonce dvě – jedna německy (jednu babičku jsem měl Rakušanku)

Kterého z těchto hrdinů jste v dětství nejvíce obdivovali, případně jste se s ním ztotožňovali?
A/ Ferda Mravenec
B/ Robinson Crusoe
C/ Alenka z Říše divů
Ani jednoho. Ani nemám pocit, že jsem něco propásl, či se s někým ztotožňoval. Možná proto, že jsem podvědomě čekal na někoho s kým jsem se opravdu mohl ztotožnit. A to se stalo až v mých snad 12ti letech – byl jim Skag – hlavní postava ze slavného románu Willa Leving-Comforta a Inda jménem Zamin Ki Dost ZVÍŘATA A LIDÉ V DŽUNGLI. Odehrávalo se to v 30 letech v Indii, tedy zhruba v čase, kdy tam zasazoval své romány Louis Bromfield. Byla tam cítit (jak jsem později zjistil) poučenost Kiplingem, ale to tehdy pro mě nebylo důležité. Pro mě byl přípravou taky Kipling – Kniha džunglí.

Máte nějaký svůj vzor ještě dnes?
(nemusí to být postava z knihy, spíš spisovatel, výtvarník, nebo jiná osobnost)
Už nemám vzory. Ne pro namyšlenost, ale to přijde věkem samo. Dřív jsem měl řadu vzorů. Dialogy jsem se učil od Hemingwaye, Saroyana, ale i od Exupéryho, od Vančury, Čapka.
Dodnes je můj opravdu milovaný malíř Miró.

Jakou knížku jste v dětství propásli, dodnes se k ní nemůžete dostat a dodnes vás to mrzí? Kterou jste naopak nesnášeli?
Nemám pocit, že jsem nějakou knížku vyloženě propásl. V nejhorším jsem se k ní dostal později než by bývalo třeba, ale nikdy jsem neměl pocit nějaké ztráty. Byl jsem takový knihožrout, že bych se divil, kdyby mi něco uniklo. Teď už je to mnohem horší.

 Kdy jste si napsali (ilustrovali) svou první knížku? Existuje kniha, kterou byste moc rádi ilustrovali?
Jsem absolutní antitalent a nikdy, nikdy mě nic takového nenapadlo. Dodnes umím nakreslit jedním tahem jen rybu, ptáka a chlupatého psa. Ten mi jde nejlíp – na to je třeba, aby se mi třásla ruka.

Nutíte své potomky, aby četli kvalitní knížky uznávaných autorů?
Nikdy jsem potomky k ničemu nenutil, ani do školní povinné četby. Doporučoval jsem, to ano, ale s podmínkou, že jsem knížku dovyprávěl, aby se měli čeho chytnout.

Zkusili byste definovat brak v literatuře? Jak zhoubný vliv na skomírající dětskou fantazii a vkus podle vás může mít? Jaký typ knížek naopak marně v knihkupectvích hledáte?
Brak je podbízivá obyčejnost až nízkost halící se do roucha literatury. Jsou však ještě horší braky mimo literaturu a ty mnohem víc ničí dětskou fantazii. Ona neskomírá, ta je naštěstí stanovena, jen ji – holt – zavaluje víc a víc internet a počítačové hry. Pořád je ale dost knížek, které jsou schopny dětskou fantazii podpořit, a záleží spíš na rodičích, jak jsou ochotni tuto podporu podporovat.

Víte, že slova číst a čest mají stejný etymologický základ? Zkuste vymyslet nějaký důvod, proč.
Náhodou to vím – od Daniely Fischerové, ale ať budu sebevíc vymýšlet, Danielin důvod nedoženu.

Váš tip na knížku století.
Je to jako s filmem století – těch tipů je dost a jsou si rovnocenné. Prvenství je podle mě nemožné.

Jste schopni dočíst i špatnou knihu?
Ne!

Kdy se podle vašeho názoru člověk stane spisovatelem?
Je to jako s tím filmem století – to je tak individuální, až to připomíná neopakovatelnost otisků prstů.

Proč je podle vás v dětské knize tak důležitá ilustrace?
Aby byla zároveň vzbuzena zvědavost i fantazie.

Chodíte na besedy s dětmi a jste zvědaví na ohlasy čtenářů na knihu jako celek?
I já jsem ješitný a tudíž zvědavý na ohlasy čtenářů na knihu jako celek.