Holčičí život na zámku - Meander.cz

Holčičí život na zámku

Ivan Matějka, Literární noviny, 16. 12. 2010

Japonská holčička v Kroměříži? Japonská holčička v české škole? A proč ne. Kiko už s tatínkem bydlela v Anglii, v Německu i v Austrálii. Tatínek je totiž re­staurátor historických knih, špičkový specialista, který cestuje vždy tam, kde je právě potřeba. A Kiko putuje světem s ním. (S maminkou se příliš nevídá, protože ta se vydává po ještě exotičtějších cestách, píše totiž o cizích zemích bedekry pro turisty. V knize se ovšem maminka objeví, dokonce ex machina, neboť přijede na motocyklu.) Když se však má vypravit do města s ne­vyslovitelným jménem plným českých háčků, vysloví Kiko vážnou podmínku: „Je mi jedno, kam pojedeme, ale tentokrát chci chodit do školy!“ (Doposud ji totiž učil tatínek a ona jen skládala postupové zkoušky.)

Kiko tedy čeká několikeré seznamování: s cizí zemí, s pozoruhodným městem (kde navíc bydlí na zámku), se zvláštním jazykem, s dětmi, kterým sice zpočátku nerozumí, ale sbližuje se s nimi prostřednictvím tradič­ních japonských skládanek z papíru origami (ostatně jeden z rozšířených vzorů origami se ocitl i v názvu kni­hy). Také nás uvádí do světa vzácného řemesla svého tatínka, kterému říká „doktor knih“. A mladého čtenáře na oplátku čeká seznamování s odlišností. Nahlíží do prostředí, které je mu důvěrně známo, jakoby cizíma očima. Autorce k přesnému vyjádření tohoto pocitu jis­tě dopomohly její vlastní zkušenosti z poznávání světa. Skládat origami, jak sama píše ve svém autorském me­dailonku, se ovšem naučila od jedné brazilské holčičky: „Jsou pro mne moc důležité,“ říká na adresu japonských skládanek, „stejně jako příběhy, které vymýšlím. Proto­že origami jsou barevné, křehké a zároveň musí přesně držet pohromadě. Jako příběhy. Jako život.“ Přesnější charakteristiku příběhu, který v knize vypráví, nikdo jiný nevymyslí.

Na barvitosti knižnímu vydání příběhu Kiko dodá­vají ilustrace Dana Machalíka. Nakladatelství knihu vy­dalo v edici Modrý slon, prvních sto výtisků prvního vy­dání je podle dobré tradice číslováno a signováno.

Markéta Pilátová: Kiko a tajemství papírového motýla
ilustrace: Daniel Michalík