Liniers: Macanudo No. 1 - Meander.cz

Liniers: Macanudo No. 1

Jiří G. Růžička, A2, 3/2011

Další přírůstek do rostoucí skupiny sebraných komiksových stripů. Jak praví legenda v knize, začal argentinský výtvarník Ricardo Siri, který se podepisuje pseudonymem Liniers, kreslit pro zábavu při studiu práv. Objevila ho však známá výtvarnice a jeho stripy putovaly ze šuplíku přímo na zadní stranu deníku La Nación, kde vycházejí od roku 2002 dodnes. V prvním sebraném svazku (ze zatím třinácti vydaných) najdeme stripy od června 2002 do listopadu 2003. Na rozdíl od souborů amerických jsou ty české barevné. Téměř se zdá, že každý obrázek kreslí Liniers samostatně, přestože je na nich skoro totéž. Barvy jsou jemné, pastelové, nanášené vodovkami. Autor vytvořil hned několik postaviček, které se vyskytují v různých sériích.

Snad nejčastěji se objevují tučňáci, ptáci, rybičky, trpaslíci a planety sluneční soustavy. K filosofičtějším zamyšlením Liniers využívá holčičku s kocourem Fellinim, dětský svět zastupuje holčička s plyšovým medvídkem. Nejromantičtější duší je paradoxně „citlivý robot série Z -25“, který se na konci každého stripu spolehlivě dojme. Objeví se tu i zestárlý Pac -man a duch, který ho v počítačové hře prohání bludištěm – nyní oba sedí svorně na lavičce a krmí holuby.

V různých příbězích představuje Liniers také různá povolání ve stavu selhání. Skvělý je mim, který musí vysvětlovat, co právě předvedl. Jiným zoufalcem je Alvarez, král fotbálku, jenž po pěti obrázcích zůstává „už jenom Alvarezem“. Asi nejtragičtější postavou je pan Banjo, ten se beznadějně pokouší být zábavný, ale podobně jako citlivý robot i on končí vždy v slzách. Liniers často vykresluje běžně možné situace (pána nechtějí pustit na film od osmnácti, i když mu je čtyřicet pět), zobecňuje naše soukromé strasti nebo ukazuje situace z jiné perspektivy (včela -kamikadze, která obětuje život za bodnutí „hubitele hmyzu“). Zaměřuje se však i na médium komiksu. V jednom příběhu muž poslouchá ženiny nadávky a autor s upadající pozorností postupně přechází z barevné kresby do náčrtku tužkou. Jindy je do hlavní role obsazena obří moucha sedící v polévce (rubrika Klasický humor), v dalším panelu si moušini rodiče pochvalují, že se synek stal hlavním hrdinou vtipu moucha v polévce. V jednom příběhu o tučňácích se zase postavy zajímají, co je za zdí, tedy okrajem panelu, a zděsí se, že je tam další obrázek s nimi. Ne všechny stripy jsou tak zábavné; někdy autor používá klišé: když boxer zasadí úder druhému, a ten se diví, že to bolelo. V jednom stripu se objeví i Praha a Golem, který fotografuje turisty. Kosmonauti hlásí na Zem, že vesmír je meganuda. Přes těch několik slabších kusů Macanudo patří k nejlepším sériím stripů, které u nás vycházejí, tedy vedle Calvina a Hobbese či Dilberta.

Liniers: Macanudo