Co v českých novinách nenajdete - Meander.cz

Co v českých novinách nenajdete

Gabriel Pleska, Tvar, 17. 2. 2011

Aby se psala recenze na knížku komiksových stripů, to asi není v literárním časopise úplně normální. Kdoví jestli to vyjde. Ale vyzkoušet se to musí, je to výzva, moderní češtinou "čelindž". A příště se zase, se staženou oháňkou, pokorně vrátíme ke knížkám, kde je víc písmenek. Komiksový strip (překlad komiksový proužek se příliš nechytil) je žánr vázaný na noviny, vznikl zřejmě v Americe na konci devatenáctého století. Proužek o pár okýnkách někde na zadní straně, zhuštěný příběh kreslené postavičky, pointa, kopec srandy. Na konci dvacátého století jsme je dobře poznali i u nás: Dilberta glosujícího život v korporaci, Calvina a Hobbese, Snoopyho nebo třeba nevrlého kocoura Garfielda. Získávali si popularitu v novinách a časopisech, vycházejí sebrané v sešitech a knížkách. V jistých kruzích velmi populární je též Red Meat Maxe Cannona, oplývající zvlášť černým humorem: ve vlastních překladech ho na internetu uvedl František Fuka, Albatros později vydal už tři knížky (ovšem v překladech nových). Přes tuto čtenářskou popularitu a přesto, že strip a křížovka představují těch několik málo čtverečních centimetrů novin, které není třeba bezvýhradně považovat za plýtvání papírem, se v našich končinách stripy jen nakupují v cizích zemích a překládají. České deníky zřejmě o vypěstování originálního autora nestojí, nechtějí riskovat - nebo tu takový člověk prostě není. V týdenících Reflex a Respekt jeden čas fungoval Alois Nebel punkera-jedničkáře Jaroslava Rudiše a Jaromíra Švejdíka, Respekt dnes uveřejňuje Zen žen Lely Geislerové, ale jaksi to není to ono. A tak pokud hledáte dobrý český strip, musíte na web. Nebo už skoro nemusíte, v březnu by měla vyjít knížka Anjel od Cannyho. To je ovšem věc, kterou by zase žádný příčetný vydavatel do novin nepustil, přesvědčte se ostatně sami: http://canny. obribroskev.cz/anjel.php. Vypadá to teď nejspíš, že se vyhýbám té "čelindž", výzvě a vlastně i té knížce, o které se tu má psát. No. Tak si představte zemi, kde nejsou zaprdění jako u nás a kde dokážou tu věc zvanou noviny polidšťovat originálními stripy. A ne ledajakými. Nakladatelství Meander vydává ve své komiksové edici Pro Emu první (a snad ne poslední) knížku sebraných stripů Ricarda Linierse. Ty vycházejí už osm let na poslední stránce argentinských novin La Nación a jsou prý nesmírně populární. Ostatně už daly dohromady třináct knížek.

 


 

Jaké tedy Macanudo - prý to může znamenat pohoda, klídek, báječný či prima - je? Nu, docela prima, docela v pohodě. V první řadě ale zapomeňte na definici ze začátku článku, tedy na její závěr. Liniersovy stripy neznamenají kopec srandy. Jejich překladatelka Markéta Pilátová je přirovnává k životu a říká, že jako on mají "zamotané nebo vůbec žádné pointy". Nebylo by to fér, některé jsou pointované přímo klasicky. Avšak po přečtení některých z nich má člověk vážně pocit, jako by se mu právě stala kratší lyrická báseň. A to opravdu není obvyklé. Jistě k tomu přispívá pečlivá tušová kresba a jemné vodové barvy, kterými ji koloruje, především se na tom ale podepisuje výběr postav. Je jich v Macanudu nezvykle mnoho, citlivý robot Z-25, mudrlantská holčička Jindřiška s kocourem Fellinim, tučňáci a skřítkové. A další. Obyčejní lidé například. A obyčejné věci. Vlastně jsem měl nad touhle knížkou pocit, jako bych ji vyndal ze staré truhly, u většiny proužků bych klidně věřil, že vznikly před padesáti lety. Ale nejen to - jako by po těch padesáti letech byly pořád ještě dobré, a navíc potvrzené jako platné. P. S. Zlá ovce promine, že nebyla započítána mezi české stripy. Ale při jejím formátu to prostě nelze. Nechť se tedy spokojí s tím, že je průkopníkem originálního českého comic square, komiksového čtverečku.

 

Ricardo Liniers: Macanudo Ze španělštiny přeložila Markéta Pilátová,  Meander, Praha 2011