Knížky pro děti - knížky pro zábavu - Meander.cz

Knížky pro děti - knížky pro zábavu

Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas 24. 8. 2011

Ludvík Vaculík, Jiří Stránský, Petr Nikl, Radek Malý, Václav Havel, Viola Fischerová, Pavel Brycz nebo Vratislav Brabenec - to jsou jen někteří z autorů, kteří vydali své knížky pro děti v pražském nakladatelství Meander Ivy Pecháčkové. Od roku 1995, kdy nakladatelství vzniklo, tu vyšlo na devadesát titulů. Zejména v posledních letech sbírají jednu cenu za druhou.

Před pěti lety jste mi v rozhovoru řekla, že zájem o literaturu pro děti je rok od roku menší. Jak je to dnes?

Měla jsem tehdy na mysli především zájem ze strany novinářů a odborné veřejnosti. Můžete vydat sebeskvělejší knížku pro děti, ale pokud na ni někdo neupozorní, nenajde si čtenáře. Všechno souvisí se vším: nepíše-li nikdo zasvěceně a přitažlivě o literatuře pro děti, veřejnost se o ni přestává zajímat. Těch tisíc až patnáct set intelektuálů, co vědí, kde hledat pro své děti kvalitní knihu, ale u nás naštěstí stále existuje.

Meander patří na českém knižním trhu k těm náročněji orientovaným nakladatelstvím. Vaše knížky sbírají za grafickou úpravu a ilustrace jedno ocenění za druhým. Hraje v současné literatuře pro děti výtvarná stránka prim?

Řekla bych, že hrála prim odjakživa. I když v poslední době se mi zdá, že výtvarná a někdy výrazně experimentálně pojatá úprava knihy převládá nad textem. Jako by ani autor, ani jeho redaktor neměli "sicflaj?", aby zvládli pořádný rukopis, který dítě zhltne jedním dechem. Ovšem je fakt, že dobře vypravená a pěkně ilustrovaná kniha pro děti stojí čtyřikrát až pětkrát tolik co obyčejná kniha pro dospělé. Takže na adekvátní honorář pro autora už v rozpočtu knihy moc nezbývá. A komu by se chtělo psát celý rok knížku za symbolických deset tisíc korun?

V čem se liší dnešní knížky pro děti od těch z časů Sekory nebo Čtvrtka?

To já nevím, protože knížky pro tak malé čtenáře nedělám. Spíš mi bývá vytýkáno, že dětem našimi tituly nic neusnadňuji. Co moje vlastní děti odrostly, přestala jsem nové knihy z této kategorie systematicky sledovat.

A z toho, co se mi dostane do rukou, mám dojem, že s výjimkou Ivy Procházkové a Pavla Šruta vycházejí mnohým našim autorům tituly, v nichž na první pohled převládá řemeslo nad uměním. Jenže na promyšlené a důkladně rozvedené příběhy není dneska čas. Permanentně přetěžované děti, na které se valí informace ze všech stran, by takovou knihu prostě neučetly. Vidím to hlavně ve světě, kde slavné knihy pro děti vycházejí převyprávěné na třetinu nebo čtvrtinu původního objemu.

Toho se ale malý nakladatel nemusí dopouštět. V čem vidíte výhody komorního podniku ve srovnání s mastodonty typu Egmontu, Albatrosu?

Jejich postavení je naprosto nesrovnatelné. Malý nakladatel si vydává knihy pro zábavu. A baví ho to natolik, že je ochoten zadlužit se, zastavit rodinné jmění, pracovat zadarmo, bez nároku na volný čas, a to nejen svůj, ale i rodiny a přátel. Umíte si představit, že něco takového dělá Egmont, který zaměstnává desítky dobře placených dealerů, co objíždějí školy a nutí jim katalogy s veškerou produkcí a s tak důmyslným systémem slev, že se nedá odolat? Malý nakladatel si nemůže dovolit žádného zaměstnance, ale je tím osvobozen od povinnosti vydávat bohapusté tituly, aby měl na výplatu mzdy.

V posledních letech jste vydala řadu komiksů. Co má komiks společného s literaturou pro děti?

Komiks byl u nás dlouhou dobu považovaný za něco tak podřadného, že se hodil jen pro děti. Já si ale myslím, že je určený každému čtenáři, který intenzivně vnímá výtvarnou stránku díla. Zhlédla jsem se zejména ve francouzském komiksu. Je to sympatický, dynamicky se vyvíjející žánr. A ještě zdaleka neřekl své poslední slovo: vždyť naše kultura pomalu, ale jistě přechází od slova k obrazu. Důvod, proč jej poslední dobou vydávám, je ale taky ten, že Francouzi vydávání své kvalitní literatury ve světě štědře dotují...

Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik