Rozhovor - Portál české literatury, 3. 1. 2007 - Meander.cz

Rozhovor - Portál české literatury, 3. 1. 2007

Rozhovor připravil Radim Kopáč, Portál české literatury, 3. 1. 2007

Kritika si všimla, že dětská kniha je ohrožený druh, říká Iva Pecháčková z nakladatelství Meander.

Nakladatelství Meander vzniklo v roce 1997 a zaměřuje se na vydávání autorských knih pro děti a mládež. V edici Modrý slon vychází prvních 100 výtisků autorem a výtvarníkem číslovaných a signovaných, a to česky a anglicky; edice Pražské legendy vychází ve verzi anglické, ale také německy, španělsky francouzsky a italsky. Z poslední doby se Meander může pochlubit tituly Františka Skály, Petra Nikla, Pavla Brycze nebo Radka Malého. Více na
www.meander.cz.

Když jsme se bavili o vydávání knížek pro děti v minulém roce, byla jste dost skeptická: nakladatel nemá peníze, čtenářů ubývá, kritika si žánru moc nevšímá – změnilo se za ten rok něco?

Obávám se, že nejsem nijak hyperkritická – ono už to lepší nebude, kniha prostě není mobil, který může ještě pořád dál někam expandovat. Ze setrvalého vývoje je zřejmé, že čtenářů bude i nadále postupně ubývat, je to celosvětový trend. Zatímco internet se bleskově ujal a dynamicky se šíří všemi směry, s knížkou to jde z mírného kopce. Nedávná budovatelská hesla Internet do všech škol! A Březen – měsíc internetu už se zase budou urychleně měnit zpět na Březen – měsíc knihy – chceme-li ji zachránit. Já za sebe musím upřímně říct, že za ten rok se to o tolik k horšímu, jak slýchám od jiných, kteří seškrtávají ediční plány na polovinu, nezměnilo. Vysvětluju si to tak, že čtenáři, kteří dávali přednost kultivovaným titulům, si je i nadále kupují a jsou odhodlaní v tom pokračovat. A když knížka vyhraje nějakou soutěž, získá nějakou cenu – dobře, koupí si ji i ti, kteří by si ji normálně nepořídili, protože se však v zasypaných knihkupeckých pultech nedokážou zorientovat, koupí si oceněnou knihu, kterou vidí na plakátě za výlohou.

Takže kdyžto shrnu: nakladatel stále nemá peníze, čtenářů stále ubývá, lidé stále méně kupují knihy, malá knihkupectví se i nadále zavírají. Co se ale naopak zlepšilo, je kritika. Kritika si všimla, že dětská kniha je ohrožený druh a literatura pro děti se dostala na takový okraj zájmu veřejnosti i médií, že to snad už ani nemohlo být zoufalejší. A to přitom já jsem ta poslední, která by si měla stěžovat – novináři dokonce sami volají a dopředu se zajímají, kdy a co vyjde. Těší mě, když se sami ozývají třeba z Respektu, z Tvaru, z rádia, že by rádi napsali o té nebo oné knížce. A recenze na knížky pro děti se teď už naučilo psát i plno mladých publicistů, kteří opravdu nepíšou jen anotace, do nichž opsali doslov a převyprávěli obsah knihy.

V Lidovkách vyšel v létě rozsáhlý materiál o literatuře pro děti, a o tom článku jsme ještě po měsíci debatovali a s knihkupci se různě konstruktivně přeli, co a jak by pro nás nakladatele a naše knížky ještě mohli a měli dělat. Rozhodně by neškodilo čas od času připomenout rodičům, že je potřeba pěstovat rodinné čtení a co se doma zanedbá – když děti v životě nezahlédly tátu a mámu s knížkou –, knihovny a školy už nedoženou… Před několika dny jsme se k tomu srocovali v Klementinu na půdě Svazu českých knihkupců a nakladatelů, že uděláme nějakou široce koncipovanou celostátní kampaň typu: Big Brother Is Watching You: Čteš ty vůbec svým dětem? A sám sobě?

Zmínila jste ocenění. Pomáhají zviditelnit vaše knížky? V roce 2006 jste jich dostali snad víc ne? za všechny předchozí roky dohromady

To bude asi tím, že jsem knížky z Meandru poprvé přihlásila třeba do Zlaté stuhy – ona má teď IBBY, která soutěž pořádá, nové vedení, které skutečně jeví zájem i o ambiciózní knihy, které vývoj knižní kultury, aspoň trochu, nějak posunují dopředu. Dřív je ty komise vždycky tak nějak odstrčily, že to vlastně ani není pro děti – tahle poznámka je tradičně skoro v každé, i dobré recenzi a je to už skoro jako nějaké zaklínadlo. Nechápu, proč všichni mají tendenci děti tak podceňovat, děti – to je přece taky dvanáct, třináct, patnáct let, ne? Takovým dětem nemůžeme předkládat prvoplánové čtení v laminu v reflexních barvách, aby nad ním mohli i pojíst chleba s máslem a rajčetem.

 

Ocenění pomáhají moc, dělávám pak dotisk, což je v případě tak vycizelované knížky jako je třeba Co vyprávěla Dlouhá chvíle Violy Fischerové s Hiskovými mezzotintami velká radost. Té osvěty, co jsme se našířili textem i obrazem ve vydatných dávkách!

A stoupá i textová kvalita, potažmo kvalita ilustrací? Při četbě knížky Jak Cílek Lídu našel Františka Skály jsem měl pocit, že od Václava Čtvrtka nikdo takhle krásnou literaturu pro děti nenapsal.

Tak aby kvalita v Meandru stoupala, se snažím kudy chodím – letos jsem povolala ke spolupráci dra. Voráče, bývalého šéfredaktora z Petrova, protože už sama nestíhám. Miloš Voráč třeba nad rukopisem Niklových Lingvistických pohádek strávil řadu dní, i když to bylo vlastně jen 22 krátkých textů. Jenže Petr je gejzír nápadů a je opravdu nutné ho usměrnit, zregulovat jeho meandry do přímého toku, aby knížka držela pokupě – je to sice velmi tvůrčí práce, ale náročná; dvě předchozí knížky jsem s Petrem Niklem takhle dělala taky jak dlouho, ale výsledek stál za to. A v případě Lingvistických pohádek stále nestačím žasnout, kupují si je i normální lidé (nejen „inťoši“ a „kunťoši“, jak se mi vždycky posmívají) a patnáctisetkusový náklad je po dvou měsících téměř rozebraný. Soudím tedy, že to s nekulturností čtenářské obce nemůže být tak hrozné…

Jinak jsem si všimla, že i v poslední době v podceňovaném Albatrosu letos vydali pár pěkně ilustrovaných knížek, a dali šanci i novým autorům – už nesázejí stále jen na ty x-té reedice Špalíčku a Krtečka. I takový bohatý gigant jako je Euromedia se občas zapomene a uměnímilovné redaktorce se tam podaří prosadit pěknou knihu.

Ostatně co pro vás znamená pojem „krásná kniha“?

Krásná kniha je krásně napsaná a krásně ilustrovaná, krásná kniha je věc, kterou chcete mít doma v knihovně a o kterou se budou handrkovat vaše děti a vnuci, až vy tady jednou nebudete. A sběratelé po ní budou v antikvariátech pátrat i v příštím století.

Prozradíte něco z plánů Meandru na rok 2007?

Není to žádné tajemství. Už v naposledy vydaných letošních titulech se za tiráží na stránce Připravujeme k vydání můžete dočíst, že vyjde další skvělá a chytrá knížka Violy Fischerové, nad jejímž rukopisem právě sedím a hledám ilustrátora, pak Dětský zvěřinec od Pavla Brycze, ilustrovaný opět filmařkou Šárkou Zikovou, a ke stému výročí narození Františka Hrubína poezie Říkadla pro celý den (a taky navečer), kde budou dokonce dosud ještě nikdy knižně nepublikované básně, které erudovaná editorka dohledala v časopisech a v Mateřídoušce, jejímž byl Hrubín šéfredaktorem a publikoval v ní pod různými pseudonymy. Tady bude asi malé překvapení, že Hrubín vyjde ilustrovaný Lucií Lomovou, jejíž akvarely jsou tak trochu retro z počátku 60. let, ale jsou parádní.

A krom toho bych ráda vydala také dva tři dobré komiksy – třetí díl „sebraných myšek“ Anči a Pepíka Lucie Lomové, kde jsou úplně první, výtvarně odlišné příběhy, které kreslila a malovala se svou sestrou, vynikající výtvarnicí Ivanou Lomovou. A pak i něco pro dospělé: další dvě světové autorky kvalitních nouvelle graphique, jak říkají Francouzi, od nichž přejímám skvělý, letos v Traits Féminins vydaný komiks Lucie Lomové Anna chce skočit, který má ve Francii velmi dobré recenze. A nakonec ještě jednu Pražskou legendu, protože si říkám, že by se v té edici mělo pokračovat…