Radovan Lipus: O smutné továrně - Meander.cz

Radovan Lipus: O smutné továrně

 

Ten příběh je dlouhý, klikatý a prudký jako řeka. Někdy jiskřivě radostný, jindy zas kalně smutný. A na přečtení čeká. Začíná na téhle stránce, u pramene. Na konci této malé knížky složený do písmenek, do moře otázek vtéká.

Pramen je kde? Ve stráni, v horách Jizerských. Kdysi. Kdesi. Té stráni sluší hlučné jarní květiny i tichý zimní sníh. Dokola kolem tmavě modré lesy. Na stráni chalupa, v ní tkalcovský stav v plné práci. Do dveří vstupuje tkadlec Jakub Steiner, po dlouhé cestě živ a zdráv. S dobrou zprávou se domů vrací. Z údolí, z města, zdola. I dneska dobře pořídil u faktora, prodal balíky plátna, co tkali celou zimu. Prodá chalupu. Přidá peníze k rodinným úsporám, vyjednal s kampeličkou půjčku a jednou – snad už s pomocí svých synů – splní si dávný sen, vytoužený a daleký – postavit malou tkalcovskou dílnu. Dole ve městě. U řeky! To bude jiné tkaní! Konec lopotného namáhání. Odpočinete si trošku, ruce a nohy moje! Budou tam nové stavy! A pohyb jim dá voda a pára. A jednou snad, všechno tkát už budou jenom stroje.

 

 

  

 

 

Snadno se řekne – nesnadno udělá, dílo takové. A přesto postupně vítězí práce a vytrvalost – až nakonec dole v údolí u řeky stojí malá textilní továrna – Jakub Steiner a synové. Právě se narodila a náš příběh začíná. Její tělo je: přádelna, tkalcovna, barvírna. Parní kotelna pyšně si nad tím vším vykuřuje z dlouhého cihlového komína. Jakub Steiner má na rozdíl od komína jiné zvyky, nemá čas na zahálku a na doutníky, pracuje, nemůže povolit. Jeho látky musí být nejlepší v okolí! Vhodné pro kvalitní cestovní kabáty i pánské obleky do víru tance. Továrna roste pomalu, kousek po kousku, přijímá další a další zaměstnance. O Steinerovy látky je zájem v celém císařském Rakousku!

 

UKÁZKA 1

UKÁZKA 2

UKÁZKA 3