Tomáš Zahrádka: Dědeček - Meander.cz

Tomáš Zahrádka: Dědeček

O LISTONOŠOVI

Listonoš sesedl z bicyklu.
Zhluboka dýchal a popotahoval nosem.
Vítr se mu opíral o kabát.

Listonoš vytáhl kapesník a několikrát do něj frknul.
Potom ho zase schoval do veliké kapsy.

Bicykl stál na úzké pěšině.
Všude okolo byla tráva.

Listonoš se ani nepohnul.
Vítr se mu opíral o kabát a nafukoval ho.
Dělalo mu to obrovské břicho.

Na nebi se honily mraky.
Listonoš otevřel brašnu a podíval se dovnitř.
Na dně brašny ležel dopis.
Listonoš ho vzal do ruky.

 

DĚDEČEK

 

Začalo pršet.
Jméno se začalo rozpíjet.

Listonoš se zahalil do pláště.
Ani uši mu nečouhaly ven.
Mokré kudrnaté vlasy se mu lepily na čelo.

Vysoká tráva vypadala jako mořské vlny.
Vítr ji rozháněl do všech stran.

Listonoš na kole šlapal ze všech sil.
Projížděl hlubokými loužemi.
Blatníky z toho dostaly kašel.
Dědečkův dům ale už nebyl daleko.

Podél pěšiny stála řada jabloní.
Trpká přezrálá padančata byla poházená všude okolo.

Ledabyle jako snad hvězdy nebo jako planety ve vesmíru.
Jablka nepadají daleko od stromu. 

To všechno přišlo listonošovi na mysl,
když se blížil k dědečkovu domu.

Dům neměl plot.
Ani branku nebo růžové keře.
Nic takového.
Listonoš zastavil a opřel kolo o dům.

 

Ilustrace: Jiří Stach