Emma Pecháčková: Holub Kolumb - Meander.cz

Emma Pecháčková: Holub Kolumb

 

Při malbě ptáků mějme na paměti:
Jejich duše a povaha jsou ukryty v očích,
jejich živoucí projev je vyjádřen v zobáku a drápech.
Co se týká ostaních částí,
jejich pozic nebo barvy peří,
to všechno je poměrně druhotné.

Qi Baishi
Čchi Paj-š'
(čínský moderní malíř)


Praha, nejkrásnější a stověžatá, se v létě umí pořádně rozpálit. Stará kamenná dlažba se ohřeje jako kamínky u táboráku a každý netouží po ničem jiném, než skočit do Vltavy anebo se alespoň vyráchat v kašně. Holub Kolumb, závodní poštovní holub z povolání, seděl schovaný v chládku na barokní římse kostela a pozoroval letní šrumec. Kolumb nebyl ledajaký holub, kterých po Praze poletují stovky. Byl vzdělaný a zkušený. Ne snad že by vystudoval vysokou ptačí školu. Takové znalosti, jaké měl, se nedaly jen tak někde našprtat. Zkrátka a dobře zamlada procestoval celý svět, a to byla jeho škola.

Žil skromně jako starý mládenec. Každé ráno si uvařil bukvicovou kávu, dopoledne proseděl v houpacím křesle s knížkou, po obědě se prolétl po městě, aby si vyslechl světové novinky, co si vrabci štěbetají na střechách, a večer tiše rozjímal u krbu. Rád by se znovu prolétl světem, jako když byl ještě jinoch, ale teď už cestoval jen ve svých myšlenkách a po stránkách knih.

Jak Kolumb tiše seděl a pozoroval mumraj pod sebou, najednou zaslechl libý hlásek. Sladká hudba k němu pronikla i přes cinkání tramvají a šum turistického davu.

Neodolal vábivé melodii a rozlétl se směrem odkud vycházela. Neumíte si představit, jak se mu překvapením načechrala peříčka, když spatřil krásnou slavici ve zlaté klícce zavěšené na balkóně luxusního hotelu. Holubovi Kolumbovi bylo v tu chvíli jasné, že se zamiloval. Láska na první pohled přece kvete v každém věku. Ptačice měla opečovávané peří, které hrálo všemi barvami duhy. Ale ani tak nešlo o její vzhled, především to byl její božský hlas, který Kolumbovi učaroval. Pozoroval ji z protějšího okapu a neodvážil se ani pípnout, natož přiletět přimo ke klícce.

Druhý den hned po probuzení zapomněl na svoji každodenní rutinu, ani si neuvařil kávu, a tryskovým letem vyrazil z budky. Pospíchal k balkónu, aby se přesvědčil, že včerejší koncert nebyl jen sen. Tentokrát se rozhodl, že nebude neslušně poslouchat z povzdálí. Měl dojem, že by se měl představit, tak jak se na dobře vychovaného holuba sluší a patří. Urovnal si peříčka, vyprsil hrudník a dodal si odvahy. Za chviličku už stál na secesním balkónku vedle zlaté klícky, která v letním slunci házela oslňující prasátka. Kolumb si nesměle odkašlal: „Dobrý den, slečno,“ nervozitou mu lehce přeskočil hlas.

 

Slavice se probrala ze zasnění. Byla tak zabraná do své árie, že si ani nevšimla, že má návštěvu.

„Ahh, bon giorno!“ odpověděla mu na pozdrav.

V tu chvíli bylo Kolumbovi jasné, že sličná zpěvačka není místní. To mu ale rozhodně nebránilo v tom, aby se s ní dal do řeči. „Italia! Pasta! Ferrari! Parmigiano! Molto buono!“ rozhazoval nadšeně křídly Kolumb. Přece jen, když někdo lítá po světě, leccos pochytí z každého jazyka, který tu a tam zaslechne, a italština mu rozhodně nedělala problémy. 

 

Kolumb na slavici udělal dojem svou perfektní výslovností. Během jediného okamžiku bylo jasné, že ti dva si padli do oka. Kolumb se rozpovídal o svých zážitcích, kde všude byl, co všechno viděl a s kolika různými ptáky se na svých cestách potkal. Slavice hltala každé Kolumbovo slovo.

„Vy tak krásně vyprávíte! Jak se vlastně jmenujete?“ zeptala se ho.

„Holub Kolumb, k vašim službám!“

„To je roztomilé,“ zachichotala se slavice. „Já jsem Edith. Moc mě těší. A teď ještě vyprávějte. Víte, trochu se stydím to říct, ale já se ještě nikdy neproletěla,“ svěřila se Edith. „Narodila jsem se už v klícce a až doposud jsem nepoznala krásu volného letu. Vaše zážitky jsou nesmírně zajímavé, snad tomu ani nechci věřit, že svět za zlatými mřížemi je tak pestrý a tak jiný, než jak jsem si ho představovala.“

Edith prý přiletěla se svou paní, Marcellou Buttini, která byla operní divou zvučného jména. Právě vyjela na turné a jednou z prvních zastávek byla Praha. Edith ji doprovázela na všech cestách, ale narozdíl od Kolumba, starého štramáka, nevěděla, co to vlastně je TEN svět. Na vlastní peříčka ještě nic nezažila...