Mezi dvěma veletrhy - Meander.cz

Mezi dvěma veletrhy

Březen měsíc knihy, řekla jsem si a vyrazila jsem krátce po sobě na dva knižní veletrhy. LIBRI OLOMOUC píše už 21. ročník, ale já tam vystavovala poprvé. Myslím, že zklamanější už jsem ani být nemohla - výstaviště v pavilonech překrásného parku, který já pamatuju (rodiče bydlí v Olomouci hned u parku) z dob největší slávy 70.let, kdy Holanďani zavezli Floru kamióny tulipánů a Japonci haldou bonsají, je v zoufalem stavu, atmosféra tak dekadentní a unylá, že jsem si chvílema připadala jako v nějakém filmu z konce 19. století - SOUMRAK VELETRHŮ se to jmenovalo a nic se nezlepšilo ani, když jsem tam v barokni kapli dostala diplom za Nilse. Mí spolužáci z gymplu a spřátelení redaktoři z olomouckého Prodosu byli jediní, kdo si koupili nebo alespoň otevřeli nějakou knížku... Za tři dny už jsem byla na Veletrhu dětské knihy v Liberci, kam se sjedou děti zeširoka zdaleka a úžasně se tam vyblbnou a přitom všechno stojí výhradně na partě zapálených nadšenců... Sochařka Iva Ouhrabková, u níž jsem bydlela, připravuje s kamarádkama za symbolické honoráře veletrh dlouho dopředu a na všem je vidět, jak MOC je to baví. V trochu provinčně pohodlné Olomouci by potřebovali pár podobných šílenců, kteří by veletrhu ve starém univerzitním městě vtisli nějakou TVÁŘ, protože pokud se napřesrok nějak nevyprofiluje, tak nevím. A určitě by byla škoda odpískat knižní veletrh s takovou tradicí, v tak krásném prostředí a ve městě plném studentů.
Iva Pecháčková, první jarní den 2006

Já jsem se posledně asi nějak nepřesně vyjádřila, nebo to je snad taky v souvislosti s letošním grantovým řízením, které stále není u konce - rukopisy je v poslední době pošta úplně zasypaná a autoři volají a osobně s rozepsanými knihami přicházejí a ujišťují, že jejich kluka (vnoučky, neteř, nebo celou mateřskou školku, kam sestřiny děti chodí) příběh o plyšáčcích strašně, opravdu strašně baví a takhle bude určitě bavit všechny děti v celé zemi a kniha se bude jistě skvěle prodávat... Na to já říkám nebude, děti strašně málo čtou, jeden známý pražský knihkupec mi nedávno řekl, že jeho dcera, která má opravdu výběr z toho nejlepšího, co u nás pro děti vychází, přečte jedinou knížku za rok a já mu na to řekla, tak jestli takhle knihkupci vychovávají své děti, tak můžeme za pár let tenhle druh podnikání zabalit, nebudou číst ani dospělí. Všem psavým autorům říkám teď už pořád dokola totéž - raději s dětmi čtěte, ukazujte jim knížky, které sami máte rádi a pokud už svůj rukopis musíte stůj co stůj vydat, nechte si ho vytisknout pár desítek kusů digitálně, ušetříme tak několik set tisíc a svým dětem a dětem vašich známých z knihy můžete číst úplně stejně jako z té z oficiálního nakladatelství.


Iva Pecháčková, 13. 3. 2006

 

 
 

Pokaždé, když v mailu najdu nějaký úžasný rukopis a je mi jasný, že ho zase musím odložit na další dvouletku (teď je ediční plán plný prakticky do konce roku 2007 a to jsem ještě jeden komiks velmi dobrého autora letos byla nucena z finančních i jiných důvodů nakonec vyřadit), zabývám se myšlenkou, že bych měla ukázky z došlých rukopisů dávat rovnou na web, kde by čtenáři sami mohli rozhodnout, který z nich by nakonec měl právo spatřit světlo světa v krásné knížce. Někdy skutečně ad acta SLIBNÉ RUKOPISY odložím nenávratně NĚCO, co bylo daleko lepší knížka, než ta, kterou jsem se rozhodla začínající autorce vydat třeba předloni a které se prodalo všehovšudy 200 výtisků. Ale člověk prostě dělá chyby a s čím dál omezenějšími prostředky je rozhodování, co a jak vydat, stále těžší. Nechci vycházet vstříc průměrnému vkusu napříč p.t. čtenářstvem, ale někdy si vážně říkám, nebylo-li by lepší, kdyby do toho mluvilo víc lidí.
Iva Pecháčková, 1. 3. 2006

Když jsme na podzim se skvělým grafikem Markem Pistorou z Reflexu v tiskárně PROTISK v Českých Budějovicích tiskli knížku Perlorodky, ve volném čase mezi schvalováním archů u stroje jsme kromě knížek a dalších plánů s nimi probírali taky neutěšený stav meandráckých webových stránek. Hájila jsem se tím, že je to jeden z historicky prvních nakladatelských webů v zemi, ale že už na nějaký nový pomýšlím, ovšem nevím, na jaký. Hlavně že nechci, aby to byl ten studenej technodizajn v počítačových barvách navlečený na engin, s nímž se nedá nic moc vymyslet. "Proč neřekneš Matějovi Formanovi, ten filmovou grafiku studoval a má fantastický nápady... Nakreslí ti tam dvě tři fázičky, zanimovaný to bude vypadat ohromně," radil mi Marek. Tak jo. Sešli jsme se záhy - aniž s tvorbou webovek měl kdo jaké dramatičtější zkušenosti. Matěj, Marek, Matouš, Lukáš (čtvrtého evangelistu doplnil ještě vrchní webák Emil) a Radek, který na nich dělal prakticky nonstop. Byl to skvělý tým a ty stránky opravdu dopadly tak, jak jsem si představovala: dá se v nich listovat jako v knize, barvy před sebou vidím skoro jako na papíře a děckám se fakt líbí. Takže moc děkuju všem webákům - čtyřem evangelistům a Emilovi a Radkovi, kteří po nocích vymýšleli a tvořili tuhle i-knížku...


Iva Pecháčková, 10. 2. 2006